5. Bez práce nejsou koláče
Obchodníci jsou v rámci firmy zvláštní druh. Nedají se narvat do škatulky ke kolegům z jiných oddělení. Je to dáno i tím, že hodně času tráví v terénu mezi klienty. Kontrolovat je denně či každou hodinu je o nervy. Proto vedoucí obchodních týmů tak rádi mezi sebou přivítají sportovce. Mají v sobě totiž jistou dávku disciplíny. Stejného názoru je bývalý mistr světa v kanoistice Jiří Heller: „Člověk trénuje, i když je zima a ošklivo, protože ví, že kdyby nepracoval, tak výkonnost nebude – to v zaměstnání platí taky, když polevíte, tak výsledky nejsou.“
6. Baví nás to, nebo chceme vyhrát?
Když se sportovce zeptáte, proč dělá ten a ten sport. Většina odpovídá – baví mě to. Ten pravý důvod je, že chtějí vyhrát, být nejlepší. Stoupnout si na stupínek vítězů, sáhnout si na medaili nebo dát více gólů než ostatní spoluhráči. Sport v každém člověku probouzí zdravou soutěživost. Sport vás však naučí nesoupeřit jen s ostatními, ale hlavně sám se sebou. V cíli totiž nechcete jen vyhrát, chcete překonat svůj osobní nebo i světový rekord. A to samé platí v obchodu. Neuspokojíte se jen s naplněním měsíčního cíle, chcete každý měsíc vydělat víc.
7. Kdo mě motivuje víc?
Jak motivovat obchodníky? Dilema, které trápí všechny personalisty a manažery týmu. Odpověď je jednoduchá. Ti nejlepší obchodníci nepotřebují, aby je motivoval někdo jiný. Umí se motivovat sami. Stejně jako Jakub Horáček, který v minulosti 5 let závodně plaval: „Když jsem plaval – viděl jsem nějaký cíl. A i když jsem byl na začátku poslední, tak právě díky píli jsem se vypracoval na juniorského mistra republiky. Mezi dospělými jsem pak získal 4× bronz. Když jsi zvyklá denně před a po škole trénovat a víkendy trávit na závodech, vypěstuješ si disciplínu. A tu pak přeneseš do různých oblastí života.“
8. Úspěch nenajdeš v televizi, musíš se hýbat
Člověk, který čeká na to, až mu zadáte úkol, to nikdy daleko nedotáhne. Kdo chce být v životě a obchodu úspěšný nesmí stát na jednom místě. A právě sport je perfektním nakopnutím k pohybu. Naposled nás o tom přesvědčil Jiří Cícha, který dokonce obchoduje i při sportu: „Když si jdu zahrát tenis, většinou se rovnou při objednávce ptám i na majitele. Nepracuji jedině u fotbalu, tam mě už všichni znají, takže není moc komu prodávat.“
